Hnus, humus, kentus a hegeš

Vína není nikdy dost a proto jsme se domluvili, že bychom opět mohli podniknout nějakou tu návštěvu sklípku. Volba padla na sklípek pana Macka v Miloticích. Ve sklípku jsem již dlouho nebyl, a proto jsem těšil jako cigán na podporu. Mé natěšení však překrývaly události předcházející popíjení vína...takže pěkně popořadě.
Napřed bylo potřeba ještě ráno před odjezdem posekat pole.Na pole jsem se po prohýřené noci (původně jsem večer před tím pít nechtěl, ale když je člověk nasranej, tak je lepší se ožrat) dopravoval velmi obezřetně pokoutními cestami, aby mě náhodou nezastavil nějaký orgán policie, protože kdyby mě zastavili, tak mi asi seberou i trenky...
Chvíli před polednem bylo posečeno, takže opět domů, v bleskové rychlosti mně vlastní jsem se vysprchoval najedl, sbalil a dopravil na náměstí kde byl sraz. Byl jsem malinko zaskočen, neboť původně mělo jet patnáct lidí a na srazu jsme byli jen tři, tak jsem z toho byl trochu nesvůj, ale byl jsem ujištěn, že ostatní jedou příštím vlakem.
Podle plánu jsme měli jet vlakem do Hodonína a odtud jít do Milotic pěšky 12 km pohodovou klidnou chůzí a ještě jsme měli mít náskok před ostatními. Ale nebyli bychom to my, aby to nebylo úplně bez problémů. Z dvanácti kilometrů se stalo bezmála dvacet a rozhodně to nebylo žádné výletní tempo a už vůbec ne pěknou cestou mezi vinicemi, nýbrž necestou napříč řádky kukuřičným polem. Náladu jsme si trochu spravili na kešce která bylo po cestě a už jsme chvátali rychle na vínečko. Do sklípku jsme dorazili totálně utahaní, propocení a špinaví a s půlhodinovou ztrátou na ostatní :-)
Naštěstí jsem díky dobrému vínu a výborným škvarkům na útrapy rychle zapomněl a ponořil se do hloubi Muškátu, Ryzlinku a dalších vín. Sklepník na nás valil jednu prasárnu za druhou, takže si s námi celkem kápl do noty a už jela jedna historka za druhou (a jedna z nich dokonce nebyla vulgární:-)). Oproti tomu však zpívání tentokráte trochu zaostávalo za ostatními parametry večírku (Štěpán dokonce ani nevytáhl kytaru z auta :-() V popročilém stádiu noci pak Mišák pořizoval nová fota na své stránky, tak jsme mu s Leňou trochu vylepšili zátiší a zaházaëli ho veškerým bordelem, který jsme kde našli :-))) už se na ty fotky těším. Zajímalo by mě, jestli tam bude v tom mrdníku vůbec Mišák vidět :-))
S postupem času postupovala i únava jeden po druhém už to odpadalo. Já šel spát se zbytkem cca kolem čtvrté hodiny krásně pod širák na čerstvý vzduch a kochat se noční oblohou. Ale ten nahoře mě asi vůbec nemá rád, protože asi za půl hodiny začalo drobně pršet, takže jsme museli jít spát dovnitř. S Romčou jsme se ještě snažili uklidit i Jiříka, ale ten odmítal spolupracovat, takže z toho nakonec vznikla hlasitá slovní přestřelka, za kterou nám jsou jistě vděčni spolubydlící z horního patra, kteří měli asi za hodinu a půl vstávat :-)
Ráno jsme se začali pomalu (velmi pomalu, protože se nikomu z nás nechtělo nic dělat) balit. Já dokonce zhřešil, neboť jsem porušil jedenácté přikázání (neumyješ!!). O půl desáté přišel sklepník, aby nás vypakoval a abychom mu zaplatili, ale peněz bylo málo (cca šest set tam ještě dlužíme :-)). Autobus, kterým jsme chtěli jet bychom sice časově stihli, jenomže jsme na něj čekali na jiné zastávce, takže jsme měli dvě času na další spoj do Kyjova. Tyto dvě hodiny jsme maximálně využili k regeneracii a ani bych se nedivil, kdyby nám místní vymysleli přezdívku Zevl gang Brno...musel na nás být opravdu kouzelný pohled. V autobuse jsem si malinko zdřímnul, abych opět načerpal sílu. V Kyjově jsme odlovili jednu keš a pak jsme jsme zjistili, že nám za sedm minut jede vlak do Brna. ani při veškeré snaze jsme tento vlak nestihli a o dvě minuty nám ujel. Měli jsme tedy před sebou další hodinku volna, kterou jsme tentokráte využili k občerstvení a zašli jsme do místní putyky na česnečku. Ta nám trochu zpravila chuť i náladu a už nás nic nemohlo odradit od čekání na náš vlak (ve kterém jsem během cesty opět několikrát usnul). Domů jsem dojel špinavý, vyčerpaný a bez vína...