Bílý potok
4. 5. 2008
Původně se tento článek měl jmenovat "Výjezd na Spartu", ale jak už to tak bývá, tak jsme se (opět :-)) nedokázali domluvit na větším počtu lidí a jet ve dvou lidech autem se dost nevyplatí. Byli jsme tudíž okolnostmi donuceni své plány přehodnotit. V sobotu ráno jsem si říkal, že nebudu vymýšlet žádné složitosti a pojedu se někam projet na kolo. Očividně jsem s těmito úmysly nebyl sám, protože chvíli po obědě mi psal Mišák, jestli nehodíme nějaký větší trip - takže bylo jasné, jak to asi dopadne :-). Večer jsme ještě doladili podrobnosti (taky jsem se dozvěděl, že sraz je v 7:40, takže jsem měl trochu obavy, abych to stíhal :-)) a už jsem se začal pomalu chystat, abych se nemusel balit ráno, abych náhodou ve spěchu něco nezpomněl (stejně jsem toho zapomněl plno :-)). Taky jsem si říkal, zda na sraz dojede Mišák, protože mi od něj kolem desáté přišla sms, že jede ještě pařit do města :-).
Ráno jsme se naštěstí sešli v plném počtu v sestavě Tom, Mišák a já. Hned první keš u Židenického nádraží skončila neúspěchem, protože z důvodu časové tísně ani nebyl čas pro odlov (nakonec díky ČD bylo času mnoho :-)), nasedli do vlaku a už to hrnuli směr Níhov (nebo tak nějak se ta díra jmenovala). Ve vlaku jsem si ještě vystřihl exibicionistickou vložku, když jsem se převlíkal a jedna paní se rozhodla projít kolem mě zrovna ve chvíli, když jsem byl jen v negližé :-). Při výstupu z vlaku v Níhově jsme objevili posádku dvou blondýn a jedné černovlásky (moje favoritka :-)), které čirou náhodou měly stejnou trasu jako my, což nás velmi potěšilo. Už méně nás potěšil fakt, že se slečnami jeli i nějací tři ogaři :-(. Měl jsem celkem obavu, aby mě po těch brodech nechytaly v těch mokrých botách křeče, ale nakonec se tato myšlenka stala naprosto lichou, jelikož jsem měl jaro v botech ještě před prvním brodem :-). Lesy, louky, brody, prostě parádní trasa, nikde žádní další civilisti, prostě cesta jen pro nás a taky jsme si jízdu patřičně užívali - v některým pasážích až moc a pak z toho bylo i pár skoropádů. Zejména s úbytkem sil a rostoucí hladinou alkoholu (nic velkýho, ale na sluníčku stačí i pár pivek :-)) už nohy nedržely na šlapátkách jako dřív. Takže stylem brod - les - brod - blato - brod - blato v lese...atd jsme dojeli až do Veverské Bítýšky (no ještě tam byla nějaké přestávky na občerstvení a keše), kde jsme si dali v hospůdce kapacitní oběd - zejména polívka se povedla (akorát by snesla víc česneku), chvíli poseděli a razili dále kolem "pryglu" do Brna. Kolem přehrady bylo ještě pár keší, které se staly našimi oběťmi a pak jsme měli jednu bonusovku, když jsme hledali Tomův tachometr. Ten se naštěstí po chvíli našel - masozřejmě byl v tom největším keřu s nejvíc ostnama a trnama :-). Ale hlavně že se našel a mohli jsme vyrazit opět do sedel. Pak už nás čekala poslední občerstvovací zastávka na jedné z přehradních "pláží" a před námi byla už jen cyklostezka přes Brno a pak kopec do Slatiny. Přes Brno ta cyklostezka byla pěkně zacpaná - sotva na chvíli vysvitlo slunko, tak hned všichni vytáhli kola, brusle, kočárky a všechno ostatní co má kola, takže se kolikrát nedalo ani pořádně jet a museli jsme se za někým táhnout. Naštěstí jsme zdárně prokličkovali a dostali před finální kopec, který mi dal pěkně zabrat a už jsem měl sto chutí jít ze sedla a moje pevná vůle zvítězila (kéž bych měl tak pevný všechno :-)). Nebudem si nic nalhávat do koupele jsme byli zralí jak my, tak i naše pekelné stroje. Ty si však neužily teplou sprchu, nýbrž studenou wapku :-). Po umytí kola jsem konečně zjistil, jakouže to kolo má vlastně barvu, protože pod nánosy bahna už moc vidět nebyla. Schvácen a vyčerpán fazicky i psychicky se trousím po Křehlíkove, když co čert nechtěl, potkávám Ondru a Gallena, jak si to šinou na retko. Pak šel okolo ještě Jirka a bylo rozhodnuto, že jdem na Spartak - zavřeno, tak jsme nakonec jako obvykle skončili na Saloonu na zahrádku. Pak už mi nic nebránilo v odjezdu domů a vydatné sprše. Sprcha se nakonec ukázala býti natolik vadatná, že jsem ucpal odtokový kanál - asi té špíny bylo fakt hodně :-).
Nakonec v nohách našlapaných krásných 65 km v celkem solidním čase. Kdo nejel může jen litovat, protože to bylo něco neskutečného. Akorát s náma mohlo jet taky pár holek, abychom si na brodech užili trochu srandy :-)...třeba jsme pak mohli volit miss mokré tričko :-)
Ráno jsme se naštěstí sešli v plném počtu v sestavě Tom, Mišák a já. Hned první keš u Židenického nádraží skončila neúspěchem, protože z důvodu časové tísně ani nebyl čas pro odlov (nakonec díky ČD bylo času mnoho :-)), nasedli do vlaku a už to hrnuli směr Níhov (nebo tak nějak se ta díra jmenovala). Ve vlaku jsem si ještě vystřihl exibicionistickou vložku, když jsem se převlíkal a jedna paní se rozhodla projít kolem mě zrovna ve chvíli, když jsem byl jen v negližé :-). Při výstupu z vlaku v Níhově jsme objevili posádku dvou blondýn a jedné černovlásky (moje favoritka :-)), které čirou náhodou měly stejnou trasu jako my, což nás velmi potěšilo. Už méně nás potěšil fakt, že se slečnami jeli i nějací tři ogaři :-(. Měl jsem celkem obavu, aby mě po těch brodech nechytaly v těch mokrých botách křeče, ale nakonec se tato myšlenka stala naprosto lichou, jelikož jsem měl jaro v botech ještě před prvním brodem :-). Lesy, louky, brody, prostě parádní trasa, nikde žádní další civilisti, prostě cesta jen pro nás a taky jsme si jízdu patřičně užívali - v některým pasážích až moc a pak z toho bylo i pár skoropádů. Zejména s úbytkem sil a rostoucí hladinou alkoholu (nic velkýho, ale na sluníčku stačí i pár pivek :-)) už nohy nedržely na šlapátkách jako dřív. Takže stylem brod - les - brod - blato - brod - blato v lese...atd jsme dojeli až do Veverské Bítýšky (no ještě tam byla nějaké přestávky na občerstvení a keše), kde jsme si dali v hospůdce kapacitní oběd - zejména polívka se povedla (akorát by snesla víc česneku), chvíli poseděli a razili dále kolem "pryglu" do Brna. Kolem přehrady bylo ještě pár keší, které se staly našimi oběťmi a pak jsme měli jednu bonusovku, když jsme hledali Tomův tachometr. Ten se naštěstí po chvíli našel - masozřejmě byl v tom největším keřu s nejvíc ostnama a trnama :-). Ale hlavně že se našel a mohli jsme vyrazit opět do sedel. Pak už nás čekala poslední občerstvovací zastávka na jedné z přehradních "pláží" a před námi byla už jen cyklostezka přes Brno a pak kopec do Slatiny. Přes Brno ta cyklostezka byla pěkně zacpaná - sotva na chvíli vysvitlo slunko, tak hned všichni vytáhli kola, brusle, kočárky a všechno ostatní co má kola, takže se kolikrát nedalo ani pořádně jet a museli jsme se za někým táhnout. Naštěstí jsme zdárně prokličkovali a dostali před finální kopec, který mi dal pěkně zabrat a už jsem měl sto chutí jít ze sedla a moje pevná vůle zvítězila (kéž bych měl tak pevný všechno :-)). Nebudem si nic nalhávat do koupele jsme byli zralí jak my, tak i naše pekelné stroje. Ty si však neužily teplou sprchu, nýbrž studenou wapku :-). Po umytí kola jsem konečně zjistil, jakouže to kolo má vlastně barvu, protože pod nánosy bahna už moc vidět nebyla. Schvácen a vyčerpán fazicky i psychicky se trousím po Křehlíkove, když co čert nechtěl, potkávám Ondru a Gallena, jak si to šinou na retko. Pak šel okolo ještě Jirka a bylo rozhodnuto, že jdem na Spartak - zavřeno, tak jsme nakonec jako obvykle skončili na Saloonu na zahrádku. Pak už mi nic nebránilo v odjezdu domů a vydatné sprše. Sprcha se nakonec ukázala býti natolik vadatná, že jsem ucpal odtokový kanál - asi té špíny bylo fakt hodně :-).
Nakonec v nohách našlapaných krásných 65 km v celkem solidním čase. Kdo nejel může jen litovat, protože to bylo něco neskutečného. Akorát s náma mohlo jet taky pár holek, abychom si na brodech užili trochu srandy :-)...třeba jsme pak mohli volit miss mokré tričko :-)
Komentáře
Přehled komentářů
souhlasím, příště by to chtělo i dívčí část osádky, kvalita zájezdu by se jistě zvýšila
souhlas
(Mišák, 11. 5. 2008 11:49)