Pálava
27. 4. 2008
Po docela dlouhé době jsem měl jeden volný den, tak jsem se snažil někam vypadnout, abych se taky podíval někam jinam, než jen na osu škola - saloon - domov. Domluva v partě slatinských stárků se začala celkem slibně rozvíjet a už už to vypadalo, že by nás mohlo jet i víc než pět (byl jsem fakt hodně naivní), ale nakonec z toho celkem obvykle sešlo a tudíž jsme se sešli jen tři a to v sestavě Mišák, Romča a já.
V plánu bylo jet vlakem do Vranovic a odtud dále po svých přes Nové mlýny a Pálavu do Mikulova, odkud nám jel autobus zpět do Brna (nakonec však zůstalo jen u toho plánu :-)). Po snídani ve vlaku jsem se rozhodl dohnat svůj spánkový deficit způsobený včerejším večírkem na saloonu, avšak díky vášnivé diskusi dvou obstaróžních dam o palačinkách, švábech v Kauflandu a vodě v koleni se usnout opravdu nedalo. Následně bylo mé lože včetně povlečení obsazeno Romčou, takže veškeré plány na ranní mikrospának přišly vniveč.
Po výstupu ve Vranovicích byl další štací Strachotín, kde jsme se stavili na velmi kapacitní oběd a skvěle jsme se pobavili na úkor jedné místní štamgastky, která módu opravdu neřešila a bylo to na ní hodně vidět :-). Po jídle jsme se vydali dál na cestu, neboť nás tlačil čas (některé z nás tlačila i snídaně :-)) Také jsme zjistili, že mýty opředená příšera Loch ness skutečně existuje. Avšak, jak se mnozí lovci senzací domnívají, nesídlí v tomto skotském jezeře, nýbrž právě na Nových mlýnech, kde jsme ji spatřili. Další dědinou byly Dolní Věstonice, kde jsme navštívili archeologickou expozici se spoustou dochovaných primitivních nástrojů i částí těl, která tyto nástroje používala. To vše bylo ještě podtrženo články o jednotlivých nálezech a mapami nalezišť. Ale to už pomalu končila rovinka blížil se první kopec a na něm také první cache - Dívčí hrady (na ní jsem také potrénoval ovládání své "nové" GPS) a prověrka naší fyzičky to byla opravdu důkladná. Když mě v půlce kopce začaly tahat paty, tak jsem si říkal, že to není úplně optimální začátek turistického výletu, ale nakonec se to ukázalo jen jako chvilková indispozice.
A odsud už to bylo nahoru a dolů napříč Pálavou, cache za cachí a já byl neustále při každém pohledu přesvědčováno pravdivosti písně "Morava krásná zem" a nikdo mi to nevymluví. Další cache měla název přímo Pálava a byla umístěna na místě s krásným sáhodlouhým výhledem, na který se opravdu nedalo vynadívat. Další v pořadí byl Sirotčí hrádek, kde jsme po odlovu poslechli cimbálek, který zde hrál na nějaké akci. Odzpívali si pár notoricky známých písní a dál se nám opravdu nechtělo...ale museli jsme. Kočičí skála byla celkem snadnou záležitostí a pak již následoval bývalý lom Turold. Zde byl terén opravdu velmi náročný a kolikrát jsem měl hodně namále, aby si nepřivodil nějaký ten "zemní ekzém" :-), ale mé škodolibé ego mohlo hřát, že jsem nebyl jediný, že Romčo :-). Zde při překonávání skalních překážek jsem byl jednou slečnou vyzván, abych ji přetáhl. Sil jsem sice již moc neměl, ale na tohle si chlap najde sílu vždycky :-)...Pak již následoval pouze Kozí hrádek a s ním také jediný nezdar tohoto dne. Hledali jsme opravdu intenzívně (při hledání mi dokonce uvízla hlava ve skalní dutině :-)), ale nikde nic. Po vzájemné domluvě jsme se rozhodli tento výlet ukončit, protože už jsme toho měli za celý opravdu hodně v nohách a navíc byla ještě šance stihnout přímý autobus do Brna - tuto šanci jsme ovšem s přehledem nevyužili a o dvě minuty nám autobus ujel :-) Museli jsme tedy vlakem s přestupem, ale nakonec se to neukázalo o tolik delší. Chvíli před příjezdem vlaku jsme využili k návštěvě "restaurace", kde jsme žahli jednu brču a o jediný rozruch se postarala jistá slečna, když si začla stahovat kalhoty přímo před hospodou :-)
V lokálce do Břeclavi jsme si vybrali opravdu velmi špatný vagón, protože v něm seděly jakési (dámy prominou ojedinělý vulgarní výraz) pipky, které mlely pantem o naprosto nesmyslných věcech a zvláště jedna z nich tu hubu nezavřela ani na chvíli. A jejich slovník byl také velmi vytříbený. Ve druhém vlaku by se to již dalo nazvat jako "typická cesta domů". Zde byla opravdovou perlou Mišákova výzva, ať ho pustíme k oknu, že stejně jen spíme a přitom byl právě on první, kdo usnul :-)...ale já si také připsal pár mikrospánků. O rozptýlení jinak nudné cesty se pokoušel jakýsi Angličan, když po nás cosi chtěl, ale my nevěděli co, takže jsme ho nechali ve vlaku napospas osudu. Po příchodu domů jsem rozhodl spočítat puchýře a odřeniny na svých chodidlech, ale u čísla pět jsem to vzdal. Mezitím už jsem dostal naservírovanou večeři (ještě teď přemýšlím, jak se to stalo) a po té naprosto vyčerpán padl do postele, kde jsem příjemně unaven usnul ještě během úvodních titulků Červeného trpaslíka.
Avšak o to nepříjemnější bylo ráno, když jsem zjistil, že mám i něco s kotníkem, protože jsem asi někde špatně došlápl. Ale celkový dojem z tohoto parádního tripu pokazit rozhodně nemohlo a už se nemůžu dočkat dalších akcí.
V plánu bylo jet vlakem do Vranovic a odtud dále po svých přes Nové mlýny a Pálavu do Mikulova, odkud nám jel autobus zpět do Brna (nakonec však zůstalo jen u toho plánu :-)). Po snídani ve vlaku jsem se rozhodl dohnat svůj spánkový deficit způsobený včerejším večírkem na saloonu, avšak díky vášnivé diskusi dvou obstaróžních dam o palačinkách, švábech v Kauflandu a vodě v koleni se usnout opravdu nedalo. Následně bylo mé lože včetně povlečení obsazeno Romčou, takže veškeré plány na ranní mikrospának přišly vniveč.
Po výstupu ve Vranovicích byl další štací Strachotín, kde jsme se stavili na velmi kapacitní oběd a skvěle jsme se pobavili na úkor jedné místní štamgastky, která módu opravdu neřešila a bylo to na ní hodně vidět :-). Po jídle jsme se vydali dál na cestu, neboť nás tlačil čas (některé z nás tlačila i snídaně :-)) Také jsme zjistili, že mýty opředená příšera Loch ness skutečně existuje. Avšak, jak se mnozí lovci senzací domnívají, nesídlí v tomto skotském jezeře, nýbrž právě na Nových mlýnech, kde jsme ji spatřili. Další dědinou byly Dolní Věstonice, kde jsme navštívili archeologickou expozici se spoustou dochovaných primitivních nástrojů i částí těl, která tyto nástroje používala. To vše bylo ještě podtrženo články o jednotlivých nálezech a mapami nalezišť. Ale to už pomalu končila rovinka blížil se první kopec a na něm také první cache - Dívčí hrady (na ní jsem také potrénoval ovládání své "nové" GPS) a prověrka naší fyzičky to byla opravdu důkladná. Když mě v půlce kopce začaly tahat paty, tak jsem si říkal, že to není úplně optimální začátek turistického výletu, ale nakonec se to ukázalo jen jako chvilková indispozice.
A odsud už to bylo nahoru a dolů napříč Pálavou, cache za cachí a já byl neustále při každém pohledu přesvědčováno pravdivosti písně "Morava krásná zem" a nikdo mi to nevymluví. Další cache měla název přímo Pálava a byla umístěna na místě s krásným sáhodlouhým výhledem, na který se opravdu nedalo vynadívat. Další v pořadí byl Sirotčí hrádek, kde jsme po odlovu poslechli cimbálek, který zde hrál na nějaké akci. Odzpívali si pár notoricky známých písní a dál se nám opravdu nechtělo...ale museli jsme. Kočičí skála byla celkem snadnou záležitostí a pak již následoval bývalý lom Turold. Zde byl terén opravdu velmi náročný a kolikrát jsem měl hodně namále, aby si nepřivodil nějaký ten "zemní ekzém" :-), ale mé škodolibé ego mohlo hřát, že jsem nebyl jediný, že Romčo :-). Zde při překonávání skalních překážek jsem byl jednou slečnou vyzván, abych ji přetáhl. Sil jsem sice již moc neměl, ale na tohle si chlap najde sílu vždycky :-)...Pak již následoval pouze Kozí hrádek a s ním také jediný nezdar tohoto dne. Hledali jsme opravdu intenzívně (při hledání mi dokonce uvízla hlava ve skalní dutině :-)), ale nikde nic. Po vzájemné domluvě jsme se rozhodli tento výlet ukončit, protože už jsme toho měli za celý opravdu hodně v nohách a navíc byla ještě šance stihnout přímý autobus do Brna - tuto šanci jsme ovšem s přehledem nevyužili a o dvě minuty nám autobus ujel :-) Museli jsme tedy vlakem s přestupem, ale nakonec se to neukázalo o tolik delší. Chvíli před příjezdem vlaku jsme využili k návštěvě "restaurace", kde jsme žahli jednu brču a o jediný rozruch se postarala jistá slečna, když si začla stahovat kalhoty přímo před hospodou :-)
V lokálce do Břeclavi jsme si vybrali opravdu velmi špatný vagón, protože v něm seděly jakési (dámy prominou ojedinělý vulgarní výraz) pipky, které mlely pantem o naprosto nesmyslných věcech a zvláště jedna z nich tu hubu nezavřela ani na chvíli. A jejich slovník byl také velmi vytříbený. Ve druhém vlaku by se to již dalo nazvat jako "typická cesta domů". Zde byla opravdovou perlou Mišákova výzva, ať ho pustíme k oknu, že stejně jen spíme a přitom byl právě on první, kdo usnul :-)...ale já si také připsal pár mikrospánků. O rozptýlení jinak nudné cesty se pokoušel jakýsi Angličan, když po nás cosi chtěl, ale my nevěděli co, takže jsme ho nechali ve vlaku napospas osudu. Po příchodu domů jsem rozhodl spočítat puchýře a odřeniny na svých chodidlech, ale u čísla pět jsem to vzdal. Mezitím už jsem dostal naservírovanou večeři (ještě teď přemýšlím, jak se to stalo) a po té naprosto vyčerpán padl do postele, kde jsem příjemně unaven usnul ještě během úvodních titulků Červeného trpaslíka.
Avšak o to nepříjemnější bylo ráno, když jsem zjistil, že mám i něco s kotníkem, protože jsem asi někde špatně došlápl. Ale celkový dojem z tohoto parádního tripu pokazit rozhodně nemohlo a už se nemůžu dočkat dalších akcí.
Komentáře
Přehled komentářů
No mně se to na mapě zdálo jako celkem velká štreka :-D...tímhle se to vysvětluje :-)
jojo
(romča, 29. 4. 2008 16:16)nemohu jinak, než souhlasit, jen nevím jak Matrin, ale my jsme vystupivali v Popovicích, to bysme šli ještě dneska, až z Vranovic.. :-))) Výlet byl super, trocha opálení z 1. sluníčka, které už mizí, bolavý nohy a super zážitek...:-))))
Vranovice X Popovice
(Bulhar, 29. 4. 2008 16:48)