Hnus, humus, kentus a hegeš

Tak konečně opět po roce hody, kroje, víno, tanec...prostě to nejlepší zakončení léta jaké může být. Leots to mělo snad jedinou nevýhodu a sice, že jsem nesehnal boty na svoji nohu, ale na hrocha, takže mi byly trochu volnější okolo lýtek. To ale nemůže být překážkou v této dvoudenní zábavě.
Na zvaní jsem si letos vybral „starou“ Slatinu, protože zde znám víc lidí ze sídliště, takže je i větší šance na nějaké ty výdělky :-). Porce ulic to byla pořádná, takže jsme chtěli vyrazit co nejdřív, ale bohužel ne vše vyjde, tak, jak si člověk namyslí...Peťa podcenila dobu potřebnou k oblečení kroje a tak byla nachystaná až na druhou hodinu. To už nám bylo jasné, že půjdeme ze zvaní rovnou na sraz. Co jsme však netušili, že nebudeme stíhat ještě víc a tak nám na pomoc s jednou ulicí přispěchali Romča a Zdenda. Patří jim za to obrovský dík...ikdyž Zdenda byl myslím taky rád :-). Se zvaním jsme i přes pomoc kolegů skončili o čtvrt na osm a ještě jsme museli jít domů nachystat se na večerní zábavu a o půl osmé měl být sraz u radnice – takže opět bez večeře. Mě by zajímalo, jestli se vůbec někdy dočkám večeře u stárky :-).
Na sraz jsem se nakonec musel odvézt autem, protože zpoždění bylo větší než jsem předpokládal a pak už „průvod“ z radnice na Spartak a nástup, tradiční žádání o právo, tradiční starostovy kecy (každý rok to stejné) a pak už jsme si mohli po dnech práce a chystání zaslouženě užívat zábavy :-). Už při nástupu jsem si všiml dvou potměšile se usmívajících osob...ano byli to Kumík se Zbyněm – moji dvorní hlídači juchačky :-). Po pár sériích se odtancovala moravská beseda dokud jsme ještě byli relativně střízliví, aby nám při zvedačkách napopadaly stárky...sice se to stává každý rok, ale letos se to vyjímečně obešlo bez nějakého držkopádu...snad příští rok :-). Po besedě a pár tanečních sériích byla tombola. V kroji si pro ceny chodit nemůžeme, takže mými tikety disponoval tatík a měl se co ohánět. Vyhráli jsme dort ve tvaru pořádného urostlého poprsí ( s bradavkama si cukrář očividně hodně vyhrál :-)), hromadu blbin z Redy a kalendář s receptama (asi jediná věc, kterou využiji :-)). pak se odtancovala ještě česká beseda a zábava byla volná a mohlo se začít pořádně pít. Já se zcela vyjímečně držel v pití trochu zpátky, ale zodpovědně to za mě vzali jiní a nakonec to skončilo tak, že museli vyhledat pomoc při cestě na hajzlík :-). Po zábavě se to rozešlo, my se vydali taky domů, ráno se brzo vstávalo do kostela. Na cestu jsme si naplnili juchačky a razili. Zdenda šel ještě doprovodit Romču a pak jsme cca ve čtyři ráno cifrovali uprostřed křižovatky...asi večírek :-)
Ráno – kostel. Já nebyl schopen se ani převalit na druhý bok, takož pak vstát z postele, takže kostel jsem nechal pobožným a spal dál (opravdu jsem to potřeboval).
Odpoledne byl průvod a už před začátkem, když jsem došel k Vaňkům mi bylo jasné, že s některými bude opravdu královská zábava :-). Průvod začínal od kostela, kde nás holky namašlily pentlema, kloboukama a kapesníkama, chvíli se tam tancovalo a pak už průvod mířil k první zastávce – opět tanec, zpěv...další zastávka byla u hlavní stárky Hanky, které jsme při verbuňku trochu podupali předzahrádku, ale se občas stává :-). Tom si vyzpíval Hanku, prošli spolu špalírem, Zdenda to proložil svým brknutím a už se opět točily sukně při tanci. Průvod končil na Spartaku, kde se také konala na něj navazující odpolední zábava.
Počasí sychravé, takže moc lidí nepřišlo, tím pádem se nevybralo moc na vstupném a tudíž se prodalo i míň chlastu. Odpolední zábava pro mě byla spíš takové nucené zlo, protože jsem měl neskutečný hlad a navíc jsem měl i jednu prozaickou touhu (a hajzlíky na Spartaku byly ucpané :-)). Ale o to větší úroveň jsme nasadili zábavě večerní, kdy už o nic nešlo a my se mohli vesele vyblbnout, což jsme plnili s nasazením nám všem vlastním. Besedy připomínala spíše sraz pacientů trpících Parkinsonem, prootže některé nově a neůmyslně vymyšlené prvky vypadaly opravdu zajímavě :-). Večerní zábava nám celá propršela, takže i to málo lidí, které přišlo tak postupně odcházelo a nakonec tam zůstali jen skalní hodovníci...ale za sebe můžu říct, že to víc jsme se bavili. Samozřejmě počasí mělo vliv i na množství vypité kořalky :-). Vrcholem byla bomba s heliem, která taky přidala úroveň. Zejména, když jsme si heilem vyzpívali verbuňk, tak na nás muzikanti koukali jako tele na nový vrata :-) a ani se jim nedivím, protože to musel být pohled k nezaplacení :-)
Po zábavě následovala vrácení krojů paní Hodaňové (ještěže mě tam mamina odvezla, protože po svých bych tam ani nedošel). Pak už jen dopíjení, ale to už byl takový výbřed, že nikdo neměl náladu rozjíždět nějaké větší akce. O zábavu se nám postaral akorát Eviččin přítel, se kterým jsem si vydrželi všichni kecat hodně dlouho – taky jsme mu měli co vysvětlovat, soplovi drzýmu. Jinak tam byla celkem nuda, takže jsem ani o nic nepřišel, když jsem to prospal :-).
Kolem páté jsem byl vzbuzen a donucen jít spát někam jinam. Ve spěchu na trolejbus jsem v pantoflích šlápl do kaluže, takže musel být v prolejbuse radostný pohled – kanystr s vínem, boty v ruce, retko za uchem a nohy mokrý až po kolena:-)
A kupodivu jsem při všech těch hovadinách, které jsme prováděli ani nenastydl, já snad začínám být zodpovědný.
Teď už jen si sehnat vlastní kroj, protože při každoročním přeměřování mě deprimuje zjištění, že mám ze všech stárků největší pupek :-)