Rebešovice - hody
2. 2. 2008
Po předčasném opuštění Fašanku jsem teda šel domů se nachystat, koupit cigarety, vzít Hance matiku, kterou mně před dvěma lety půjčila, vyzvednout auto a hurá do Rebešovic. Pilu jsme bohužel v týdnu někomu půjčili, takže kácení bohužel nebude.
Do Rebešovic jsme nakonec vyrazili ve složení Hanka, Lumír a já. Šárka se vykrucovala jako paragraf :-), moc se jí nechtělo, tak nakonec bohužel nejela :-(. Museli jsme se tedy o Hanku dělit (co se týče tance, žádný dvojsmysl v tom nebyl :-)). Do sedmi hodin nám měl Kumík držet rezervačku u stolu, přijeli jsme pro jistotu trochu dříve a po půl hodinové vyhlíkové jízdě po Rebešovicích jsme nakonec ve 3/4 na sedm dorazili na místo konání...avšak rezervačka nikde - koukám, že rebešovičtí stárci jsou stejně spolehliví jako my slatinští :-).
První co mě po našem příjezdu zaujalo byla celkem malá mája, ale jak mě Kumík upozorňoval "u nás jsou ty hody trochu jiný" a ještě několikrát za večer jsem o tom byl přesvědčen :-). Než začala samotná zábava, tak jsme se šli podívat do hospody (která bylo o patro níž - nikam dál se nám stejně nechtělo), kde jsme dali pár pivek a já jakožto šofér jsem si toto potěšení musel odepřít. Poté jsme se pozdravili se všemi, které si pamatujeme (včetně Kumíkových naprosto pohodových rodičů) ale i s těmi, které jsme si nepamatovali, ale oni si pamatovali nás :-). Přijati jsme byli velice pozitivně a protekce byla taky naprosto luxusní :-).
Dalším překvapením pro mě byla hudba. Čekal jsem nějakou dechovečku, ale místo toho tak byl nějaká kapelka, která sice hrála dechnu taky, bohužel to protkávala i rádoby popem. Nutno podotknout, že zdejší stárci byli opravdu pohostinní a každou chvíli u nás byl někdo s vínem - chutným vínem, takže i já jsem si dal (jízda má být veselá a svižná :-)). Problém s dělením o Hanku byl velice záhy vyřešen, neboť Lumír odmítal tancovat, takže jsem měl v plánu s Hankou protancovat celý. To ale díky hudbě a naprosto nechutnému vedru nebylo vůbec možné. Košili jsem měl za chvíli úplně durch a čelo jsem měl orosené jako půllitr, takže jsem toho také moc nenatancoval. Ale o to víc jsem kouřil a měl z toho parádní bolehlav. Kolem půlnoci se začala vyhlašovat tombola a Kumíkova neschopnost se opět projevila, neboť nedokázal vytáhnout "zelený 66", ačkoli ho viděl :-).
Cca v jednu ráno přišel půlnoční nástup, který byl opravdu vydařený a sklidil zasloužené ovace. Po pár dalších tancích s Hankou (dokonce jsem byl donucen tancovat i na Sladké mámení :-)) jsme se všemi (no všechny jsme stihnout nemohli, takže skoro se všemi :-)) rozloučili, naposlad zalitovali, že jsme nevzali pilu a vyrazili směr Brno - Hlavní nádraží. Zde jsme povečeřeli/posnídali - v dvě ráno opravdu těžko říct, k čemu je to blíž :-). Po odvezení Hanky a Lumíra jsem se ještě stavil na Slunečním dvoře, kde právě končila fašanková zábava a byl jsem hecován Štěpánem a Lenkou, že se ještě jde pít k Hodaňům domů. Ale my motoristi máme těžký život, takže jsem nabral směr benzinka, tam si zapálil a zjistil, že u sebe nemám doklady, neboť jsem je nechal u Hanky v kabelce. Ale na papíry to auto přece nejezdí, ne?? :-)
Do Rebešovic jsme nakonec vyrazili ve složení Hanka, Lumír a já. Šárka se vykrucovala jako paragraf :-), moc se jí nechtělo, tak nakonec bohužel nejela :-(. Museli jsme se tedy o Hanku dělit (co se týče tance, žádný dvojsmysl v tom nebyl :-)). Do sedmi hodin nám měl Kumík držet rezervačku u stolu, přijeli jsme pro jistotu trochu dříve a po půl hodinové vyhlíkové jízdě po Rebešovicích jsme nakonec ve 3/4 na sedm dorazili na místo konání...avšak rezervačka nikde - koukám, že rebešovičtí stárci jsou stejně spolehliví jako my slatinští :-).
První co mě po našem příjezdu zaujalo byla celkem malá mája, ale jak mě Kumík upozorňoval "u nás jsou ty hody trochu jiný" a ještě několikrát za večer jsem o tom byl přesvědčen :-). Než začala samotná zábava, tak jsme se šli podívat do hospody (která bylo o patro níž - nikam dál se nám stejně nechtělo), kde jsme dali pár pivek a já jakožto šofér jsem si toto potěšení musel odepřít. Poté jsme se pozdravili se všemi, které si pamatujeme (včetně Kumíkových naprosto pohodových rodičů) ale i s těmi, které jsme si nepamatovali, ale oni si pamatovali nás :-). Přijati jsme byli velice pozitivně a protekce byla taky naprosto luxusní :-).
Dalším překvapením pro mě byla hudba. Čekal jsem nějakou dechovečku, ale místo toho tak byl nějaká kapelka, která sice hrála dechnu taky, bohužel to protkávala i rádoby popem. Nutno podotknout, že zdejší stárci byli opravdu pohostinní a každou chvíli u nás byl někdo s vínem - chutným vínem, takže i já jsem si dal (jízda má být veselá a svižná :-)). Problém s dělením o Hanku byl velice záhy vyřešen, neboť Lumír odmítal tancovat, takže jsem měl v plánu s Hankou protancovat celý. To ale díky hudbě a naprosto nechutnému vedru nebylo vůbec možné. Košili jsem měl za chvíli úplně durch a čelo jsem měl orosené jako půllitr, takže jsem toho také moc nenatancoval. Ale o to víc jsem kouřil a měl z toho parádní bolehlav. Kolem půlnoci se začala vyhlašovat tombola a Kumíkova neschopnost se opět projevila, neboť nedokázal vytáhnout "zelený 66", ačkoli ho viděl :-).
Cca v jednu ráno přišel půlnoční nástup, který byl opravdu vydařený a sklidil zasloužené ovace. Po pár dalších tancích s Hankou (dokonce jsem byl donucen tancovat i na Sladké mámení :-)) jsme se všemi (no všechny jsme stihnout nemohli, takže skoro se všemi :-)) rozloučili, naposlad zalitovali, že jsme nevzali pilu a vyrazili směr Brno - Hlavní nádraží. Zde jsme povečeřeli/posnídali - v dvě ráno opravdu těžko říct, k čemu je to blíž :-). Po odvezení Hanky a Lumíra jsem se ještě stavil na Slunečním dvoře, kde právě končila fašanková zábava a byl jsem hecován Štěpánem a Lenkou, že se ještě jde pít k Hodaňům domů. Ale my motoristi máme těžký život, takže jsem nabral směr benzinka, tam si zapálil a zjistil, že u sebe nemám doklady, neboť jsem je nechal u Hanky v kabelce. Ale na papíry to auto přece nejezdí, ne?? :-)
souhlas se souhlasem
(ˇHaňula, 11. 2. 2008 14:15)